Návod na život

Narodila jsem se. Bylo 5:45 ráno. Máma těžce oddychovala, já byla celá od krve a Bůh ví od čeho všeho. Obnažili ji a nahou, uječenou mě položili na její prsa. Brečela, táta taky. Nechápala jsem proč. Jakmile mě pohladili po tváři, můj pláč ustal, já jsem cítila hřejivý pocit. Uklidňoval mě.
„Jak se jmenuje?" zeptala se máma. To jako neví, jak se jmenuju? Přišlo mi to zvláštní.
„Omlouvám se, ale její kniha nám zatím nepřišla, bohužel, vymkla se plánu, měla přijít na svět až za dvě hodiny. Budeme to muset nechat nahlásit." Sestra zněla vážně. Rodiče vypadali vystrašeně.
„Co když..." řekla máma ale táta ji přerušil.
„To se nestane, neboj." Usmál se na ni.
A tak jsem přišla na svět. Vymykající se předepsanému osudu. Možná můj osud je zpečetěn hned na první straně s nápisem - ODSTRANĚNÍ. Tehdy jsem to vědět teda nemohla, ale teď si myslím, že to bylo víc než pravděpodobné. Patřila jsem k těm nepřizpůsobujícím dětem.
Dvě hodiny po porodu přišla kniha. Naši byli vyděšení, že o mě hned přijdou. Ale ne - naštěstí jsem se zalíbila kontrole, že mi tuhle drobnou chybu odpustili. A tak jsem dostala jméno Mia Amanda.