Žádný úsměv žádný hlas, jen smutno v paměti a černý vlas. Zelené oči které se třpytí jako nejtřpytivější smaragd, tvář bílá jako nejbělejší zeď, o kterou se opřela. Celá v černém ve smutku zahalená, co to děvče asi skrývá? Nic netušící děvče v černém, opřená o šedý hrob, kouká za strom kde tiše šumí skalní tok. Její pohled spadne na nápis vyrytý, kde přání její je. Kapka z oka jí uteče a za ní další ... Už je jí do pláče. ***All Rights Reserved