Mrkve pro Švadlenu

......Jako hodně nenápadná moucha. A možná byl ještě nenápadnější než to.
Albertovo jeho dumání už zatěžilo mozek, značně znavilo a velmi otrávilo. Už ho nebavilo sedět v košíku ve veliké kaluži a i ta lampa mu začala nahánět hrůzu. Ale spát se mu nechtělo, na to byl ještě moc mladý. A tak se začal v košíku zběsile houpat. Částečně proto, aby se dostal z tý louže a částečně proto, že ho to bavilo. Začal dělat obrovský randál, ale odjet se mu zdaleka nepodařilo. Zůstával totiž pořád na stejném místě, ale pak se úplně zastavil, když zaslyšel ten otravný hlas:
,, Já jsem malíř "
Vyslovil náctiletý mladík v oblečení, ve kterém v porovnání s Albertem, vypadal jako víceprezident ze země Oz. Ale mohl by se, jak napadlo Alberta, hlásit na i kuchaře.
,, Já jsem pan policajt." Nahlásil Albert a znovu zarachtil s vozíkem v domnění, že bude působit více důležitě. ,,Ale zrovínka teďka mám prázdniny, mladý pane."
,, Teď o prázdninách mám prázdniny taky." Popochechtl se mladý pán a při jeho úsměvu mu v záři lampy zařálily králičí špičkáky.
,,A co tu pohledáváte? Jestli chcete můj vozík tak si ho ukradněte sám. Byl jsem nenápadnější než moucha." Pochlubil se Albert.
,,Tomu se dá snadno uvěřit" zalhal malíř. ,, Ale já nechci vás košík." Odmlčel se, aby dodal dramatickou pauzu. Albert mu s ní pomohl a trochu zavrzal košíkem.
,, Já bych vás chtěl namalovat." Prohlásil a hrdě si odhodil vlasy z čela.
Albert se převrátil s košíkem a rozplácl se do louže že to zadunělo.
,,Tak maluje!" Řekl a hodil po něm kečup.
A'Mladý pán sebral kečup z louže a začal s ním něco patlat na silnici.
A tak se zrodilo jedno neuvěřitelné přátelství, při kterém ani jeden z nich nezůstal suchý, protože si malý pán při malování zlomil podpatek a hodil sebou do vody, stejně jako to udělal Albert, a akorát si u toho zlomil dalš