,,Mám na rukou krev mnoha..." neochotně jsem odvrátila zrak do vln. Ví vše. Jsem jiná než voda přede mnou. Cítím stud za má tajemství?
Pokračovala jsem. ,,Jsi má. Však budeš-li chtít odejít, nemohu tě držet..."
Pootevřela ústa, ale mlčela. ,,Vše je tak jiné s tebou, tak moc jiné... tak krásné." Při mé řeči jsem mírně zakroutila hlavou nečekaje na její odpověď.
,,Nebudeš se probouzet každým ránem v mé náruči. Nebudeš v ní každým večerem usínat. Jsem jiná, Brienne. Někdy mne odvane vítr a někdy mne spálí oheň..."
Ústa stále pootevřená, zvedla se z kamene a opatrně poklekla přede mnou. Chytla mé tvrdé dlaně tím nejjemnějším dotekem a naše oči se spojily v upřímné hřmění bouře. Promluvila. ,,Toužím s tebou vát větrem a toužím být s tebou spálena."
--------------------------------------------------------
Příběh Vody a Země. Dvou neobyčejných žen, jež najdou lásku smrti na krok blízko...
--------------------------------------------------------
- Existuje něco, co na sebe nenavazuje? -
Marco věděl jedno - musel se stát hasičem, jak si to jeho rodiče přáli, protože už tak pro ně byl velkým zklamáním. Někdy mu ale přišlo, že na to neměl vyloženě osobnost, což na něj párkrát vystřelilo zpátky.
Ale aspoň tak potkal Cartera, že?