nutils mě lhát.

Dvaadvacetiletá studentka Literatury Bella, má vše po čem v životě toužila. Skvělou práci v kavárně, hodného přítele a úžasnou rodinu. Její život se ale obrátí naruby, když zjistí,že ten kterého bezmezně milovala jí celé roky lhal. Dokáže mu odpustit a nebo muset s jeho tajemstvím žít po zbytek života? Pokračujte ve čtení a dozvíte se.

říká se, že láska je slepá jenže tohle není láska a už vůbec ne slepá vždyť na mě mává z dálky na mě zamávala moje plíce mi sebrala myšlenky mi zpět nedala a šla trochu jiným směrem

Jen poezie Teple podzimních dnů Kdy jen za ní mi z očí lije Plno růže trnů Nebo na obloze září Jak moc ho miluju A doufám že se nikdy nevypaří /4/

Zas a znova, už čtvrtá kniha o poezii. Je to pro mě únik z reality a někdy i poučné. Je to, jako jiný svět, který jen, tak nikdo nezná. Učaruje to člověka. Přeji Vám krásné počtení.

Mnoho z nás si nezasloužilo to, co nás potkalo. Mnoho z nás si v pozdních hodinách často kladlo otázku: „Proč?" Netvrdím, že se v mých básních nutně najdete, ale pokud máte něco na srdci, melancholickou náladu či chuť na pěkné básně, jste na správném místě. Toto jsou básně jedné dívky, která roky krvácela na papír a rozhodla se, že je chce sdílet s ostatními.

Papír a tužka. Pocity a slzy. To všechno stačí k tomu, abych mohla psát. #22 .... 19.12.2016 #17 .... 2.1.2017 #13 .... 3.1.2017 #8 .... 13.12.2017 #7 .... 14.12.2017 #4 .... 16.12.2017 #1 .... 7.8.2018 🖤

Poníci tu budou mít vlastní písničky.

24

Reflexe nad sebou samým - sbírka mých (většinou špatných) amatérských básniček, které píšu, když dostanu špetku kreativity. Většinou depresivní hraní se slovy, ve kterých občas vysvitne světlo naděje.