Napětí

Rodiče vždy říkali, že naše rodina jednou změní svět. Nebudou to oni, nebudeme to možná ani my, ale naši potomci jednoho dne převrátí Zemi vzhůru nohama. Nevěřili jsme jim, jak bychom také mohli?
Vždy to vyprávěli jen jako pohádky pro malé děti, příběhy o velkých dobrodružstvích, co teprve čekají na objevení tam někde venku v tom obřím světě. A je na nás, abychom je našli.
Ach, jak bláhově to znělo, a jak bláhoví jsme byli my, že jsme v to, byť pouze trochu, doufali.

Ale možná, jen možná, jsme měli poslouchat o něco pozorněji...
_________________________________________

,,Mami?"

,,Ano, zlatíčko?"

,,Kam zmizela elektřina?"

,,To nikdo neví, broučku."

,,Tak proč zmizela?"

,,Víš, zlatíčko, předtím se lidé nechovali dobře. Byli zlí a ničili svět kolem nich, tak že je to samotné přivedlo na pokraj zničení. A tak se Bohové rozhodli, že jim seberou tu jedinou věc, bez které se jejich životy rozpadly."

,,Ale vždyť my už jsme hodní, tak proč ji nevrátí?"

Na tváři naší matky se objevil vševědoucí úsměv, který jsme do určitého věku považovali za naprosto neškodný. Zlehka nás pohladila po vlasech a líbla na čela.

,,Nejspíš se pořád zlobí,"

Ach, mami, kéž by to bylo tak jednoduché...
_________________________________________

Cover by: Aerkan
Words by: Aerkan