Mým handicapem je paměť. Nepamatuji si ani jedny své narozeniny, nevím, co jsem měla pod stromečkem minulé Vánoce a už vůbec netuším, na jaký film jsem se koukala před týdnem. Dokážu si ponechat jen základní informace a naprosto nedůležité blbosti. Nikdy mě to ve společnosti extrémně neparalyzovalo. Až do teď. Protože ve chvíli, kdy pocit déjà vu zasáhne každou moji buňku, pochopím, že je něco špatně. Bohužel ale nevím co. Užírá mě to. Zabíjí mě to. Je to jako koukat se na obraz za záclonou, přes kterou nikdy pořádně neuvidíte, ale hluboce toužíte onen obraz spatřil. O poznání horší je vědomí, že za záclonou je portrét muže, který vás pronásleduje i v těch nejosobnějších snech. *** Kapitoly jsou pojmenovány po písničkách. Ke kapitolám může sedět název, část textu nebo melodie***
21 parts