Art of a good charade

Tohle není velkolepý příběh žádného ze zločinců, kteří děsí všechny počestné obyvatele Gothamu. Tenhle příběh není o Tučňákově království v gothamském podsvětí. Ani o Hádankářově nejnovější hře. Tohle je jen obyčejný příběh obyčejného kriminálníka Nathaniela Smitha, který se jen snaží být vzorný zaměstnanec, nepřitahovat ničí pozornost a neslyšet ani nevidět nic, co by neměl...

...
„Ještě jedna hádanka a slibuju ti, že zavolám ochranku a nechám tě odsud vyvést," jeho šéf na rozdíl od Nata ani nevypadá, že by se namáhal nad hádankou uvažovat, když svému společníkovi rovnou předkládá chladnou výhrůžku.
„Není to trochu extrémní? A to jsem tak milý a dávám ti jen ty jednoduché..." Hádankář se zasměje, ale... že by byl v jeho hlase lehký podtón nervozity? (Měl by, Tučňák o těchhle věcech málo kdy pouze mluví do větru.)
Na druhou stranu však Nate doufá, že na to nedojde. Sice by velmi rád viděl, jak někdo vyhazuje Hádankáře z Iceberg Lounge, ovšem velmi nerad by byl tím, kdo by takovouto akci musel vykonávat (k čemuž by logicky došlo vzhledem k tomu, že je z ochranky nejblíže). Netouží po tom, aby kriminálníka v zeleném třeba napadlo vybít si svou možnou frustraci směřovanou k Tučňákovi na něm.