Vypadal tak sebevědomě. Tréma na něm vůbec nebyla znát. Jeho ruce se doslova chvěly, aby už zase svíraly puk. Aby zase potrápily soupeře. „Děkuju," zašeptal mi do ucha. Dlouze mě objal a chtěl odejít. „Počkej!" zavolala jsem na něj. Obrátil se. „Stalo se něco?" „Miluju tě."