Po temném pokoji přecházel z místa na místo hnědovlasý muž. Ruce měl založené za zády a i když vypadal, že několik posledních dnů strávil někde po hospodách a neměl ani čas se vyspat, tak nevypadal, že by jej to trápilo. Ticho v místnosti rušilo akorát tikání hodin a jeho tlumené kroky. Když došel ke stěně, tak se prudce otočil a pohlédl na stůl. Nebyl to nijak skvěle vyhlížející kus nábytku. Vlastně se dalo pochybovat o tom, zda to vůbec bylo nějaké vybavení do místnosti. Na desce ležel časopis, který před pár hodinami sebral své sestře. Na obalu byl široce se usmívající zpěvák, jehož plakát byl i uvnitř. Nápis Bravo jej nijak nezajímal. On přešel k tomu pekelnému výtvoru a zalistoval. Opětovně se zastavil na jedné jediné stránce.
Sexuální poradna.
"K čertu s tím," zaklel tiše a vytáhl mobil, na kterém začal rychle psát. "Proč bych sakra nemohl mít vlastní poradnu?!" Zeptal se sám sebe a pomalu se odhodlával ke kroku, co možná ovlivní stovky životů. "Vzhledem k tomu, že mi neustále někdo posílá do prdele, znám jednu věc už jako své boty... Zbytek se nemůže nějak lišit, ne?" Ujišťoval sám sebe, během publikování.