V lednu roku devatenáct set sedmnáct je jednotka Michaila Sergejeviče již několik měsíců v lesích vesnice Ponyatichi, kde se musí potýkat nejen s nepřáteli na druhé straně země nikoho, nedostatkem jídla, zimou a vlhkem, ale i šílenými vlky.
Vlci jsou smrtelným problémem celé oblasti Kaunas-Vilnius-Minsk, o niž se dělí ruské i německé jednotky. Útočí na každého, kdo se jim postaví do cesty: zraněné vojáky, zdravé muže, ženy a děti; nehledí na věk, pohlaví, ani uniformu, jen na maso, které je může během dlouhé zimy zasytit. Právě oni jsou důvodem, kdy se lidská síla navzdory válce a sporům spojí dohromady v boji na život a na smrt proti urputnosti přírody.
➠ součást povídkové sbírky "Ve smrti potkám havrana"
Sid se už pár týdnů potýká s přítomností Mártyho v jejich životech. Stále mu nevěří, je si jistá, že něco tají. Nikdo ji není oporou a aby zachránila vztah s Adamem obrací se na psychologa. Bere tajně léky a jen tak zvládá jeho přítomnost v zoo. Adam se jejím pocitům vysmívá a bolest ohledně jeho poslední vize také stále nezmizela. Svěřuje se pravidelně mámě, ale ta jí nakonec zasadí poslední ránu. Sid končí v nemocnici po zhroucení, když v zoo viděla svoji matku a Mártyho. Zlomená a nepochopená všechny a všechno opouští.
Adam se neustále hádá se Sid kvůli Mártymu, naprosto nechápe její postoj, když se všechno vysvětlilo. Nevšímá si toho jak trpí, nevšímá si toho jak moc jí ubližuje svojí netečností. Nakonec jeden den nachází prázdný byt a na stole řetízek a klíče. Dopis co mu nechala je dokonalou obžalobou toho co jí udělal, ale další šanci už od ní nedostane. Čeká ho jen a jen utrpení ze ztráty a nebude v tom sám.
Po dvou letech přijíždí Sid zpátky do Čech kvůli babičce, která měla autonehodu. Nechtěla se vracet, ale musí. Brzy se o jejím návratu dozví i ti, které opustila a čeká je šok. Sid, která se z Dánska vrací už není ta milá poslušná hodná holka, která pořád každému všechno odpouštěla. Každý bude muset zaplatit za to co jí udělal a odpuštění nečeká na všechny.