2316

Slabší požírají ještě slabší. A všichni končí ve chřtánu Metropole. Všichni. Bez rozdílu. Nikdy nekončící koloběh.
Struny se v této změti plechu, drátů, bídy spodiny a eskapismu bohatých politiků smrtelně ovíjí kolem každého hrdla. A taky v tomto pekle udávají rytmus.
A rytmu smrti z útrob města není kam uniknout. Na to v této zbědované realitě nezbývá místo. Leda unikat do ještě horší bolesti...

Zkrachovalé existence žijící na hranici toxicity a snesitelnosti se zaplétají do katastrofy až hrůzostrašných měřítek. To, co se Magistrát snažil roky tajit, nyní s vodou vyplouvá na povrch a nejen tráví vzduch.
Někdo tahá za struny na jejich rukou a oni musí tančit. Je jedno, zda něco chtějí, někoho milují.
Teď tančí podle něj. Jak si jen číhající smrt přeje...

Rozhodně dystopický a neméně konceptuální příběh zasazen do nezářné budoucnosti - třeba i našeho světa - rozehrává šachovou partii mezi individuem ze skládky, kyborgem utápějícího své problémy v alkoholu a platech sedativ, jistým Devídkou, který se ještě včerejšího večera jmenoval Maxmilián, a dvojicí sourozenců, jejichž původ je stejně pochybný jako způsoby jak trávit čas.
A jejich šachovnicí není nic menšího než samotná Metropole a nástrahy číhající na každém rohu.
A něčí oči to všechno neustále pozorují a dohlédnou dál, než by se zdálo...

„To, že tady něco vidíš, ještě neznamená, že je to pravda."