Scarlet žila spokojený život, dokud se nedozvěděla, že si ji po tolika letech bere na léto do péče její biologický otec, který se o ni už dlouhá léta nestará. Sice jí to přijde zvláštní, ale nemá na výběr a tak vyráží vstříc Los Angeles, aby se s ním znovu setkala tváří v tvář. Jenomže co když Scarlet zjistí, že její otec nyní žije nový život s novou rodinou? Cover by: @Ádis_Okami

Začalo to zprávou... ○○○○○ Osmnáctiletá Lissa Collinsová to jako klasická holka nemá jednoduché: přísní rodiče, stín oblíbené mladší sestry a strasti první lásky. Díky svým kamarádkám Roxy a Thee objeví online chat, kde si pod pseudonymem Liz36 začne dopisovat s cizincem pod přezdívkou MonAiro. Ze začátku neškodného dopisování se však nakonec vyklube něco víc a Lissa si až tehdy začne uvědomovat, že ten chat možná nebyl zas tak dobrý nápad. .... (Drobné upozornění: v příběhu se v průběhu kapitol nachází dream cast postav sestavená autorkou. Klidně to ignorujte! :D) (Pokračování: That Cute Blonde)

"Vidíš to, Kovbojko? Takhle vypadá svobodná bytost." *** Jedna zbloudilá fotka na Instagramu dokáže pořádně zamíchat kartami. Své o tom ví i Jade, která tak během jednoho dne přišla nejen o nejlepší kamarádku, ale i o dobrou pověst. Škola sice oficiálně skončila, ovšem odsuzující pohledy spolužáků provází Jade na každém kroku ve městě. Na následující dva měsíce se tedy nabízí jediné možné řešení - sbalit si kufry, vypnout mobil a odjet někam hodně daleko. Když je Jade nabídnut pobyt na ranči u tety Luren, neváhá ani vteřinu. V srdci zionského národního parku, v obležení červených skalisk a rychlých koní, se snaží znovu nabýt důvěru v přátelství. Jenže cestu jí zkříží mladý mustang Diego, místními přezdívaný též jako „Modrý ďábel". A tak se potkávají dvě bytosti, které společnost neprávem odsoudila. Dostanou ještě někdy druhou šanci?

Leo se zaměřil na svou kariéru. Možná protože chtěl, možná protože tak nemusel myslet na to, že byl naprosto tragický, co se lásky týkalo. Dokud se mu nezkřížila cesta s někým, kdo o sobě smýšlel ještě tragičtěji.

On je šprt, který se drží pravidel, aby přežil další den ve škole. On je frajer, který nehraje podle žádných pravidel hlavně ne těch školních. Dva kluci, kteří nemají nic společného, se ocitnou v situaci, ze které není úniku: společný školní projekt. Ale co začne jako nucená spolupráce, se brzy změní v boj. Boj o to, kdo bude mít poslední slovo. Boj s vlastními předsudky. A boj s city, které ani jeden z nich nečekal. Dokáží najít cestu k sobě, nebo je jejich rozdíly zničí dřív, než projekt vůbec dokončí?

PS? Nečti bez prvního dílu. Anděl je někdo, kdo je sladký, laskavý, starostlivý, klidný a jemný. Nejkrásnější žena na planetě. Někdo, kdo je úžasný ve všech směrech. Je to dívka, která vám rozbuší srdce, když vejde do místnosti. Dívka, kterou budete potřebovat, ať jste kdekoli. Dívka, díky které chcete být lepší. Anděl je někdo, kdo je vaší oporou. Už dávno jsem se vzdal naděje, že najdu svého Anděla. Poté, co jsem ztratil svou matku, jedinou osobu, která pro mě byla vším, jsem věřil, že andělé neexistují. Myslel jsem, že je to všechno lež. Ale Maya...ona byla opravdu můj anděl.

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

,,Potřebuju tě. Přísahalas, pamatuješ? Přísahalas, že mě neopustíš... Že zůstaneš." 1. místo - #sad (31. 1. 25)

V tu chvíli nastalo mezi námi ticho. Slyšela jsem jak mu hlasitě tluče srdce. Byla pravá chvíle si o něj beznadějně opřít hlavu ale tentokrát mě něco táhlo na druhou stranu. Oknem prosvítalo pár posledních zlatých paprsků slunce. Jeho oči byly hluboký, jakoby se mi snažil prokouknout do duše, do srdce, během toho se mu ale blištili, něco jako odrazy paprsků na jezeře. Jen málokdy nedokážu popsat emoce co kolem nás poletují. Bez špetky humoru ke mě sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal: „ To že jsem tvůj učitel se nezmění, ale ostatní by klidně mohlo..."

Petr mě vytáčel k nepříčetnosti, ale zároveň... něco na něm bylo. Něco, co mě přimělo přemýšlet, i když jsem to nechtěla. A to mě možná štvalo nejvíc. „Víš co, Petře?" začala jsem. „Ty možná jseš zvyklej na holky, co ti padaj k nohám, ale já rozhodně nejsem jedna z nich." „A já zase nejsem zvyklej, že by mi někdo odolával," řekl s klidem, jako by to byla nejpřirozenější věc na světě. „Tak to je asi problém," odsekla jsem. Vše je vymyšleno, je to fikce a nic se z tohoto nestalo.