Nic neříkáme ani jeden jen stojíme, objímáme jeden druhého a je nám báječně. Nevěřil bych, že můžu být tak šťastný jen z toho, že se objímám se svým nejlepším kamarádem no dobře už ne kamaráde teď už přítelem. Je mi jedno, že na nás kluci koukají a nic neříkají, je mi jedno co řeknou, protože teď jsme šťastní a nic to nezmění. A jak jsme se vlastně dostali až sem z obyčejného přátelství? To nevím ani já sám, ale bylo to to nejlepší co se mohlo stát.To, že jsem potkal někoho koho mám a vždycky budu mít rád, aneb jak by řeklo to malé blonďaté stvoření co se snaží schovat v mé hrudi, že jsem jeho světlo v temnotách. -Alis