Pán snů

V životě se často stává, že musíme ustoupit okolnostem. Přizpůsobit se. Ale někdy nás prostředí pohltí natolik, až ztrácíme sami sebe. A to vytrácení je postupné, nenápadné.
Karolína je obyčejná upracovaná maminka, která přestala věřit na sny.
Téměř.
K tomu aby si opět povolila mít nějaká vlastní přání a cíle jí přitom stačilo náhodné setkání.

Povídku věnuji památce Alana Rickmana. Přes neutuchající respekt, který k němu chovám, jsem byla vcelku drzá, až vyzývavá. Alana jsem značně polidštila a prozradila na něj několik zajímavostí. Sice jsou pouze z mé hlavy, ale kdo ví? Sám Alan Rickman o sobě kdysi řekl: „Beru svou práci vážně. A to můžete pouze tehdy, když se sami moc vážně neberete."
Doufám, že on i vy budete k mé fantazii puštěné z otěží shovívaví. Já osobně věřím, že se tomu někde směje.