Přišel si pro ni i další den a pak další a mně se pokaždé pod jeho upřeným pohledem málem podlamovaly nohy. Kromě pozdravů a zdvořilostních frází jsme spolu nemluvili a docela mě to mrzelo, jeho krásný hlas mě rozechvíval, ale býval jsem tak roztřepaný, že sám navázat konverzaci by byl pro mě nadlidský výkon. Zvlášť, když pokaždé při předávání kytky otřel své prsty o ty mé. Nebránil jsem se tomu, bylo až moc příjemné, než abych se toho dotyku vzdal, i když jsem měl vždycky srdce až v krku a cítil červeň ve tváři. Celé dny mi v hlavě šrotovalo, co to všechno má znamenat. Jeho dotyky, pohled! Ale...každý den tu chodí pro slunečnici, takže ho nejspíš někde čeká jeho dívka... Za obálku mnohokrát děkuji St3wiie 19 304 slov Vytvořeno 22.1. 2019 Dopsáno 19.2. 2019