D•Í•V•K•A

Znala jsem jednu dívku. Ta dívka byla vcelku oblíbená,usměvavá. Známky měla super,lidé se sní bavili rádi. Ráda se smála. Smích milovala.
Ale časem ten smích nebyl takový jako kdysi.
Nebyl praví. Ta dívka se změnila.
Nedávala to znát, dělala jakoby nic...
Po čase jí ten "fejkový" smích naprosto drtil.
Vše co jí kdysi dělalo radost,jakoby zmizelo.
Ta dívka padala na dno docela rychle.
Neměla dobré nálady, ale snažila se to ukecat.
Nechtěla aby druzí měli špatnou náladu kvůli ní.
Musela se smát když nechtěla,musela mít radost když v tu chvíli ji nebylo do smíchu či radosti.
Slzy si utírala jen aby nešlo poznat že právě plakala.
Začala nosit dlouhé věci či mikiny....
Víte proč?.... Protože ikdyž říkala že by to nikdy neudělala, tak Pravě teď ano.
Dívka začala se sebepoškozováním dělala to tak nerada ale říct někomu jak se cítí bylo nepřijatelné.
Dívka se nenáviděla. Byla ztracená sama v sobě. Jak z šťastné dívky mohla dopadnout troska?
Dívka to nedělala aby na sebe něčím upozornila ne taková ona nebyla.
Dělala kdykoliv kdy prostě věděla že musí..
vztek..smutek.. nenávist...
Dívka byla na dně.
Nikdy v životě nebyla tak na dno.
Dívce postupně začalo být vše jedno, jak škola či okolí, její pozitivní myšlenky se změnili na přemýšlení nad sebevraždami a dalšími takovími věcmi..
Nikdo by jí nepochopil protože ona sama sebe nechápe, je v bludišti ze kterého nejde se dostat..
Když to někomu řekne tak se jí ani neuleví.
Nedokáže se nadechnout nedokáže přemyšlet pozitivně.
Když se řízne jakoby v tu chvíli vše zmizelo. Ale je to jen přece na danou chvíli.
Dívka pořád bloudí...
Nikdo o tom neví.. jen ona..
hluboko křičí o pomoc ale nikdo nesliší.
Nepotřebuje pozornost oto nestojí.
Sama se pro druhé umí rozkrájet...
Ale je tu někdo pro ní? Je?.....