Ten reasons to date me
  • Reads 9,719
  • Votes 37
  • Parts 8
  • Reads 9,719
  • Votes 37
  • Parts 8
Ongoing, First published Jan 28, 2019
Genny Gimsleyová byla vždycky nenapravitelná puntičkářka. Milovala organizovanost, pořádek a řád, a chaos se zmatkem pro ni byla sprostá slova. 

Svůj řád si přenesla i do svého života: ke spokojenosti jí stačilo pár přátel, stálý vztah a sem tam návštěvy rodiny. Ve svých čtyřiadvaceti letech toho vlastně ani moc nezažila. Jako premiantka ročníku, jak jinak, dokončila střední školu a nastoupila na vysokou. Přestěhovala se do Velkého jablka, dostala práci snů, doma na ni každý večer čekal roztomilý přítel. 

Nemohla si stěžovat. Ale jak se to říká? Když je člověk spokojený příliš dlouho, je to znamení, že jde něco do kytek? 

Jo, asi nějak tak to totiž bylo. Ze dne na den Genny neměla ani přítele, ani přátele (protože jediní její přátelé byli vlastně jeho přátelé), a jí nezbývalo nic jiného, než sebrat všechnu svou důstojnost a na pár měsíců se vrátit zpátky do města, kde vyrostla. Jenže doma je všechno vzhůru nohama, tak, jak to u Gimsleyů vždycky bylo a vždycky bude. 

A před Genny teď čeká těžký úkol; ustojí všechny návraty zpátky do minulosti, ačkoliv před několika lety právě kvůli tomu odjela začít znovu do New Yorku? 
Tak jako tak, k tomu, aby byla zase šťastná, potřebuje vystoupit ze své komfortní zóny. Jenže všichni víme, že to je zatraceně těžká věc. 



UPOZORNĚNÍ! Momentálně kniha prochází editací, všechny původní kapitoly jsou skryté a postupně přidávám kapitoly upravené / nové. 

Krásný cover od úžasné @LuanSangri.
All Rights Reserved
Sign up to add Ten reasons to date me to your library and receive updates
or
#121funny
Content Guidelines
You may also like
You may also like
Slide 1 of 10
Malfusso cover
Safed Love (Icy Love 3) cover
POKUŠENÍ cover
Až mě uslyšíš hrát cover
Nenahraditelná cover
UNESENÁ [Mafie] cover
Sliby, které musíme dodržet cover
#SPICYNEWS cover
Ztracená slova cover
Trapped in the shadows cover

Malfusso

7 parts Ongoing

„Ty hajzle!" zařvala jsem na něj. „Lilo, ty to nechápeš. Já jsem musel!" zařval zpátky a vykročil ke mně. Cítila jsem bolest, strach a každou chvíli jsem očekávala, že mě taky postřelí. Dal mi ruku na rameno a já sebou cukla. „Nešahej na mě!" začaly mi stékat slzy a rychle jsem couvla. Vypadal, jako by poprvé v životě nevěděl, co dělat. „Miluju t," „Ne. Neříkej to. Jsi zrůda neschopná citů," utřela jsem si slzy a rozhodla se, že budu muset odejít. Ačkoliv jsem měla strach, byla jsem smutná a nevěděla jsem, co dělat, tak jsem myslela na jediné. Miluju ho.