Je mě víc

„Tohle je Clare. Pomocí tohoto stroje cestuji mezi vesmíry."

„Proč má dívčí jméno? Připadal bys sis jako teplouš, kdyby se jmenoval třeba Harold? Protože k tomu předmětu očividně chováš jisté sympatie."

Tmavovlásek zavřel oči a zhluboka se nadechl. Snažil se uklidnit.

„Takže ano!" vykřikla opilá dívka.

„Bože!" zavyl a při tom rozchodil rukama
ve vzduchu.

„Ty se modlíš k pouličnímu osvětlení?" zeptala se se zájmem a poukázala tak na fakt, že se při svém hlasitém projevu emocí otočil na lampu.

„Proč Clare nevybrala někoho jiného? I pětileté dítě, co se dloube v nose by bylo lepší než ty."

„Mám se dloubat v nose?" pronesla bez sebemenší známky sarkasmu.

„Kašlu na to. Jdu se zabít," řekl naprosto smířen se svým osudem a dal se na odchod co nejdál od dívky.

„Počkej!" křikla na něj hnědovláska. Otočil se na ni s jedinou otázkou v očích. Proč?

„Půjdu s tebou," vysvětlila, avšak chlapci to očividně nepřišlo jako dostačující odpověď a tak po chvíli dodala: „Chci, aby to poslední, co ve svém zbytečném životě uvidíš, byl můj obličej."

~~~

Jednou se stalo něco zvláštního. Podivného. Něco, co se nikdy nemělo stát. Ale stalo se to a každý se s tím vypořádává po svém.

~~~

Něco jako korekce: úžasná @Deamondshine a @kkkkkklarka

Odborná příběhová poradna: neuvěřitelná @kkkkkklarka a @klarascamander

Cover: pecková @havanachild

~~~

VAROVÁNÍ: spousta gramatYckÍch chIb, úchylné poznámky, zpožděné vydávání kapitol z důvodu líné autorky...