Smaragdově zelená

,,Věř mi! Já tě prosím!" zoufalost a naléhavost v mém hlase se nedala přeslechnout.
,,Nechápu, proč bych měl. Sakra. Kurva! Vždyť ty jsi jedna z nich do háje!" naštvaně si vjede rukou do vlasů. Koukne se mi zpříma do očí. Už v nich není ta laskavost, vřelost a něžnost, kterou v nich vždy můžu vyčíst. Ne. Teď je v nich tolik zmatku, smutku a vzteku. A taky tvrdost a nepřístupnost. Cítím, jak se proti mě obrňuje a to bolí.
,,Já bych tě nikdy nezradila...."
,,Ale lhala jsi mi!! Nebo snad ne?"
,,Já jsem..."
,,Odpověz! ANO nebo NE?!" zakřičí na mě až se přikrčím. Jde z něj strach.
,,Ano. Lhala jsem ti. A nelituji toho."