Převodník: Zítra večer u Domažlického lesa, bude další „Läufer". Voják: Budeme čekat. Převozník: Dohodnuto. Převozník odchází. Převozník (omluvně): Omlouvám se za zpoždění. Matka: Nic se neděje. Utíkají nočním lesem. Zastaví se u drátu, Převozník podleze první za ním Starší syn, nakonec Matka s nejmenším. Voják (zařve): „Stůjte. Dejte ruce nahoru! Tohle zabere, odvedu Vás k americké stanici" Pokračují s vojákem. Matka i Převozník: „Děkujeme za pomoc" Vejdou do bunkru. Matka (vyděšeně): Proč je tady tma? Převozník (se vzdaluje): ... CVAK. V místnosti se rozsvítilo. Vojáci zpustili palbu. Jediného, koho Matka poznávala z vojáků byl „Převozník", pak padla mrtvá k zemi.