White Shadow

Reads 24
Votes 3
Parts 3

Reads 24
Votes 3
Parts 3

Pokračování cesty životem.Vždy je kam jít a kde se skrýt .Nikdy se nenechejte zatlačit do kouta.Bojujte za sebe a za svůj názor.Jediné co vám nikdo nikdy nevezme je vaše sebeúcta.All Rights Reserved

básně laska pokora pomoc smutek zivot

Table of contents

3 parts

#36zivot

Content Guidelines

You may also like

Sny se rodí v tichu noci, křehké, jasné, plné krás. Ráno zmizí v ostrém světle, jen ozvěna, ztracený čas. Realita šeptá chladná slova, láme křídla v letu dní. Sny se vrací, když noc volá, jen ve tmě zůstanou živí.

píšu básně co mě napadají

jsem z poezie, poezie tvoří mne

když jedna rozbitá duše, dovolí svému srdci se zamilovat, ale nedokáže dostatečně milovat, a proto přichází suše přes moře a má pocit, že začne se topit, dřív než se do vody ponoří víš, láska nebolí... to bolí lidi básnická sbírka

Pozor, diskrétní zóna! by ArnostDNovotny

Chtělo by se, možná trochu nadneseně, napsat, že tímto právě překračujete pomyslný práh mé diskrétní zóny. V ní jsem se pokusil nabídnout něco málo ze svých myšlenek přetvořených do formy velice volného verše, kterému se však zdráhám říkat „poezie". Rád bych ale své texty označil za veskrze intimní, impulzivní, snad až sumarizující; protože právě o takový efekt jejich prostřednictvím usiluji.

Jsou to jen střípky z mé minulosti hozené na papír.

Mnoho z nás si nezasloužilo to, co nás potkalo. Mnoho z nás si v pozdních hodinách často kladlo otázku: „Proč?" Netvrdím, že se v mých básních nutně najdete, ale pokud máte něco na srdci, melancholickou náladu či chuť na pěkné básně, jste na správném místě. Toto jsou básně jedné dívky, která roky krvácela na papír a rozhodla se, že je chce sdílet s ostatními.

Pod větvemi smrků a listů kapradin jsem ležela v měkkém mechu a čekala, až políbí mě múza. Po delším čekání jsem pochopila, že nesmím čekat na správnou chvíli, protože každá chvíle je správná. A tak jsem začala psát.

co oči nevidí, to srdce nebolí by MattonkaMattStyles

PRVNÍ SBÍRKA básně, kde jsem sepsala pravdu, kterou jsem tehdy nedokázala vyjádřit jinak než ve verších. vzpomínala jsem, přemítala a tiskla do svých neobvyklých poezijních výstřelků vše, co bych nebyla schopná vyjádřit v běžné konverzaci. má poezie není pro každého. je svá a chaotická a jen člověk, jenž ji potřebuje slyšet, v ní nalezne krásu. abych to zkrátila... básně a moje ilustrace, ve kterých je vtisknuta mizérie z bezcestí.

Mezi snem a realitou

Sny se rodí v tichu noci, křehké, jasné, plné krás. Ráno zmizí v ostrém světle, jen ozvěna, ztracený čas. Realita šeptá chladná slova, láme křídla v letu dní. Sny se vrací, když noc volá, jen ve tmě zůstanou živí.

More details