Šla jsem na první hodinu biologie jako každé pondělí. Přemýšlela jsem o testu z matematiky a dívala se do země. Nerada jsem středem pozornosti, ale v tuhle chvili jsem měla plnou pozornost jednoho člověka. Cítila jsem na sobě zvědavý pohled. Zvedla jsem tedy hlavu, abych se podívala kdo. Kdo se na mě dívá, ale místo toho jsem se vpila do těch oči. V tu chvíli jako by pro mě nic neexistovalo jen ty oči. Jen ty modré hluboké oči, kterými mě propaloval. Stuhla jsem na místě a nemohla se pohnout. Nemohla jsem uhnout těm modrým očím. Nešlo to, prostě mě ve svém pohledu uvěznil. V tu chvíli jsem věděla, že tenhle kluk bude moje noční můra.