Činy Bílé smrti

Zlo, jehož kroky vidí a slyší jen vyvolení. Je to dar, nebo prokletí? Ať je to to, nebo to, v obou případech si bere vysokou daň. Vysokou až tak, že někteří skončí v nemocni pro duševně choré. Ovšem, co když se tomu poddáte? Necháte to žít s vámi jako vaši přirozenost. Poslouchat to. Vnímat to. Unášet se na vlnách potěšení, plynoucím ze zvuků, které obnáší tato schopnost.

Kecy! Musíte být ujetej psychopat, abyste s tím dokázal přežít alespoň do té doby, než stvoříte další potomky. Vleze vám to na mozek a stane se z vás monstrum, nebo tak vás bude vnímat svět okolo. Budete dělat zlé věci pro dobrou věc, ale nikomu se nebude chtít šťourat v podrobnostech. Jste prostě jen monstrum bez emocí.

Jediná šance pro přežití je abstinence. Přestat dělat základní věc. Vzdát se přítomnosti a odjet daleko na západ. Najít si jiný koníček, při němž nepůjde o zdravý rozum. Jednoduše se očistit od všeho. Vzít si to s sebou, odteď je to Pandořina skříňka.

A jak to dopadlo s Pandořinou skříňkou, víme. Místo zla, ta nevinná dívka, vypustila zachránce všech živých a postrach všech mrtvých.