Pojmenovali ji po nebeském souhvězdí. Po souhvězdí, jež se vztahuje k mudlovské báji o Orfeovi, největšímu hudebníkovi řecké mytologie.
Appolón svému synu Orfeovi daroval lyru, aby svým zpěvem a hrou bavil a omamoval lidstvo, zvěř i přírodu. Orfeův život byl na první pohled pohádkou; ale do té doby, než mu zemřela jeho milovaná manželka. I vydal se Orfeus do podsvětí, aby přesvědčil Háda k navrácení Eudryčina života. Ovšem i mudlové nebyli tak naivní, aby věřili, že lze lidský život navrátit. Orfeus svou ženu nazpět nedostal, a celý zbytek života strávil toulkami a zpíváním pod jasnými hvězdami. Po jeho smrti jej Bohové umístili i s jeho lyrou na oblohu, odkud mohl hlídat celý svět.
Jenže život nejsou mudlovské povídačky. Příběhy v nich končí šťastně, jen pokud máte obrovské štěstí. Celý život poslouchala něčí příkazy. Seď rovně, neodmlouvej, nepaktuj se s mudly, dostaň se do Zmijozelu. A celý život příkazy plnila s poslušným výrazem ve tváři. Nikdo už ale netušil, že ne z lásky k ideologii, kterou její rodina prosazovala, ale z lásky k člověku, kdo ji svého času miloval z celého svého srdce.
A Lyra byla přesvědčená, že ten její rozhodně šťastně neskončí. Jmenovala se Lyra Blacková, a ačkoliv si při vyslovení jejího jména každý představil jedinečné souhvězdí vysoko na obloze, byla jen další obyčejnou hvězdou v galaxii, stejnou, jako statisíce jiných.
Všichni tě milujou, všichni tě potřebujou.
Díky Dominiku.
Kdyby si mě nevzal na to focení nepoznala bych je.
Nepoznala bych svou nejku.
Nepoznala bych JEHO.
Nepoznala bych že mě život baví s vámi víc než ten můj bejvalej.
Nepoznala bych jeho slova který se mi vyryli pod kůži.
"S tebou" dvě slova který si budu navždy pamatovat.