Pojmenovali ji po nebeském souhvězdí. Po souhvězdí, jež se vztahuje k mudlovské báji o Orfeovi, největšímu hudebníkovi řecké mytologie.
Appolón svému synu Orfeovi daroval lyru, aby svým zpěvem a hrou bavil a omamoval lidstvo, zvěř i přírodu. Orfeův život byl na první pohled pohádkou; ale do té doby, než mu zemřela jeho milovaná manželka. I vydal se Orfeus do podsvětí, aby přesvědčil Háda k navrácení Eudryčina života. Ovšem i mudlové nebyli tak naivní, aby věřili, že lze lidský život navrátit. Orfeus svou ženu nazpět nedostal, a celý zbytek života strávil toulkami a zpíváním pod jasnými hvězdami. Po jeho smrti jej Bohové umístili i s jeho lyrou na oblohu, odkud mohl hlídat celý svět.
Jenže život nejsou mudlovské povídačky. Příběhy v nich končí šťastně, jen pokud máte obrovské štěstí. Celý život poslouchala něčí příkazy. Seď rovně, neodmlouvej, nepaktuj se s mudly, dostaň se do Zmijozelu. A celý život příkazy plnila s poslušným výrazem ve tváři. Nikdo už ale netušil, že ne z lásky k ideologii, kterou její rodina prosazovala, ale z lásky k člověku, kdo ji svého času miloval z celého svého srdce.
A Lyra byla přesvědčená, že ten její rozhodně šťastně neskončí. Jmenovala se Lyra Blacková, a ačkoliv si při vyslovení jejího jména každý představil jedinečné souhvězdí vysoko na obloze, byla jen další obyčejnou hvězdou v galaxii, stejnou, jako statisíce jiných.
Pod tíhou všech těch hadrů, šperků, blesků fotoaparátů tam někde hluboko na dně jsem já.
Titulky nejsledovanějších časopisů a internetových stránek hlásají jednu informaci za druhou.
Co je pravda a co lež? Kam až jsou schopný zajít jen, aby ulovili nějakou tu senzaci?!
Jedna část národa mě má za zlatokopku, která za sebou nechává jen spoušť. Ta druhá mi leží u nohou.
.....
Ležím na velké posteli v luxusním hotelu. Měla bych si připadat jako královna, namísto toho se tu utápím v slzách. Přišla jsem o to nejcennější... o lásku.
Jmenuji se Dominika a budu vám vyprávět příběh plný vášně a nečekaných zvratů...