„Zase ty?!" rozkřikla se Amy. „No... Ano, zase já," odpověděla Sarah a po krátké pomlce pokračovala: „nechceš si se mnou promluvit?" „Jsi hluchá?! Kolikrát jsem to už opakovala, že se s takhle divnou holk... „Tenhle měsíc je to po třetí. Celkem vzato je to ale opravdu málo. Moc se spolu totiž nebavíme. A když už jo, tak nemáš zrovna dobrou náladu... Samozřejmě tím tě nechci nějak urazit," doplnila, když se podívala na její výraz. „Doufám, že si děláš srandu." odpověděla možná až trochu vystrašeně. Sarah se na ní podívala a pak pípla: „Ne." Amy si povzdechla. Ani ve snu ji nenapadlo, že by potkala někoho tak moc natvrdlého jako je ona. Potom potichu zasyčela: „Vypadni..." „Cože?" „Vypadni." řekla s normální hlasitostí, ale s trochou rozzuřeným podtónem „Promiň, ale já jsem tě zase neslyš..." „VYPADNI!" „Jo... jasně... takže, to už abych radši... teda ne radši, to vážně ne, jsi vážně hodná, ale... měla bych jít... tak asi... no, zatím ahoj."