Čekám dál
- LECTURAS 19
- Votos 2
- Partes 1
Tento text jsem psala, když jsem byla ve slabé chvilce. Chtěla jsem jen tak napsat nějaký rýmovaný status na Facebook a najednou začal hrát ten beat. Prsty psaly samy. Slova se tvořila a já jsem jenom čekala, co ze mě dál vypadne. Vzešel z toho všeho tento text, který se mi osobně moc líbí. Každý někdy čeká, i když ho to absolutně nebaví.
Todos los derechos reservados
#11
hard
Únete a la comunidad narrativa más grandeObtén recomendaciones personalizadas de historias, guarda tus favoritas en tu biblioteca, y comenta y vota para hacer crecer tu comunidad.
Quizás también te guste
diary of a broken soul.
Co by tento deník mohl zachránit? Svět? Hah, tak to rozhodně ne, bohužel svět takhle nefunguje... ale co by kdyby, se v těchto chvílích, pocitech a situacích našla nějaká zlomená duše a mohlo jí to pomoci. Pomoct s tím, že není tak úplně sama, že takovéto věci se dějí i jiným lidem a je normální takto uvažovat, anebo alespoň mé malé já by si přálo vědět, že je to úplně v pořádku. Proto vzniká toto dílo, které je domovem všech, co domov postrádají, hledají smysl života, jsou osamělí a někdy ne tak docela pochopeni. Aneb Deník zlomené duše, pro další zlomené duše.
To, co jsem nikdy neřekla nahlas
Seznam mých myšlenek a dopisů, které marně čekají, až budou odeslány:) Řekla bych, že main téma bude láska - věc, která mě pronásleduje a straší neustále
Fialový déšť
Mám v sobě část, která si romantizuje melancholii. Která potřebuje proměnit bolest v něco krásného, aby jí dokázala rozumět. A možná existuje někdo, kdo to má stejně. Kdo se v podobných slovech necítí smutnější, ale naopak o něco méně sám. Tak si sem odložím pár nepochopených, toužících a trochu zraněných kousků svého srdce. Třeba v nich někdo pozná ty svoje. 🌧️
A přece si mě pamatuješ
Theo je Zoeyina mladší sestra. Tichá pozorovatelka s měkkým srdcem, hlavou plnou drobných katastrof a rukama, které pořád něco tvoří. Zoey je pro ni jistota, domov i člověk, kterého miluje tak samozřejmě, že si bez ní neumí představit svět. Alex Morrisová je Zoeyina nejlepší kamarádka. Ostrá, sebejistá, nečitelná kapitánka volejbalového týmu, která do Zoeyina života patří už roky. Jako smích po zápase, staré hádky, společné plány a důvěra, která nepotřebuje vysvětlování. Některé vztahy se dají pojmenovat snadno. Jiné čekají ve stínech školních chodeb, v hluku tělocvičny, v rodinných autech a mezi dvěma lidmi, kteří se k sobě pořád vracejí, i když obě předstírají opak.
Říjnové snění v červeném kabátě
Vítejte v druhém básnickém cyklu, který přináší melancholickou podzimní romanci. Říjnové snění v červeném kabátě je vystoupením zlomeného srdce, kde se botanické termíny stávají kulisami pro klišoidní dramata. Zatímco listí opadává, zkoumám anatomii jednoho bývalého vztahu. Hledám odpovědi v barevných listech, kaštanech a prvních říjnových mrazech. Každou další básní se dostávám od hřejivých vzpomínek k realitě v rozkladu. Co zůstane z lásky, když z ní opadá všechno listí a začne hnít?Concluida
Život, jaký je (CZ)
Alex a Eva. Dva lidé, jejichž cesty se nečekaně protnou. Příběh o jejich setkání, postupně vznikajícím poutu a několika dnech, které změní víc, než se na první pohled zdá.
Ne rozbitá, ale složená
Každá báseň je střípek cesty jedné slečny, která se odmítla smířit s dospíváním jakožto s něčím co má svůj datum expirace. Život je cesta a kdo se zastaví nikam se nepohne. Ať je cesta jakákoliv nikdy bychom se neměli přestat pro sebe snažit. A stejně tak jako doufá, že její cesta nikdy neskončí, tak doufá, že každý čtenář v této knize najde aspoň jeden verš, který mu zlepší den.Concluida
VTIPNÉ BÁSNIČKY ✔️
Předem chci říct že je nebudu vymýšlet sama ale vše bude z internetu. Pozor!!! Nějaké básně můžou být vulgární, erotické nebo můj oblíbený černý humor. ---------------- ÚSPĚCHY 25.10.2017 - #4 v kategorii humor 5.12.2017 - #1 v kategorii poezie 14.5.2018 - #1 - básničkyConcluida
Co by tento deník mohl zachránit? Svět? Hah, tak to rozhodně ne, bohužel svět takhle nefunguje... ale co by kdyby, se v těchto chvílích, pocitech a situacích našla nějaká zlomená duše a mohlo jí to pomoci. Pomoct s tím, že není tak úplně sama, že takovéto věci se dějí i jiným lidem a je normální takto uvažovat, anebo alespoň mé malé já by si přálo vědět, že je to úplně v pořádku. Proto vzniká toto dílo, které je domovem všech, co domov postrádají, hledají smysl života, jsou osamělí a někdy ne tak docela pochopeni. Aneb Deník zlomené duše, pro další zlomené duše.
Más detallesPautas de Contenido