Life is change [your last kiss]

Bloudil jsem tou velkou budovou, a dokonce jsem někde, ani nevím kde, splašil i plán. Který mě zavedl, tam kde jsem začal. Tohle je jako bludiště, chodím pořád dokola a už mě to vážně nebaví. Nějaká hodná duše, která mi pomůže? Opřel jsem se o zeď a vyčkával na záchranu a jen tak si pobroukával.
Najednou ze dveří někdo, abych to upřesnil, vypadl a skončil na zemi. Přímo přede mnou.
"Ach, bože, nesnáším ty debilní dveře," mluvila si pro sebe. Moment. To je ta holka, kvůli které jsem se nemohl dívat na ty modelky - teda ne, že bych to měl v plánu. Rychle vstala a urovnala si džíny a její pohled spočinul na mě.
"Copak, nenašel si toalety?" uculila se, a já nabil vědomí, že jí to přišlo dokonce i vtipný. No, dobře ono to i vtipný je, z mé situace.

upozornění: tohle je moje první zveřejňovaná povídka, kterou jsem napsala cca před 3 roky.