Why?!?

Jela jsem autobusem. Nad celým Londýnem se mračili černí beránci. Hlavu jsem měla opřenou o okno autobusu. Nejdříve déšť, ale teď už jen sněží. Sluchátka na uších. Přemýšlela jsem. Nevěděla jsem nad čím a proč, ale přemýšlela. Zničeho nic mi začaly téct slzy. Rychle jsem je setřela, aby je nikdo neviděl. Silné holky nebrečí a já jsem silná. Jsem silná. Stále dokola jsem se přemlouvala. Co?! Že nevíte, kdo jsem? A co vás to zajímá? Ale fajn, asi by to nebylo od věci. Takže... Jmenuji se Katerine Halls. Je mi sladkých 16. Mám jen 169 cm. Jsem tak trochu rebel. Mám hnědé oči. Rudé vlasy mi slplývají až pod prsa. V pravém uchu mám roztahovák. Jsem prostě neodolatelná. Ano, strašně si o sobě myslím, ale je to lepší, než říkat, jaká jsem nicka. Žiju jen s mámou na okraji Londýna. O tátovi nic nevim. Víc se o mě dozvíte v příběhu, který vám teď povím.
Autobus musel zastavit ještě než dojel na zastávku 10 minut od našeho baráku. Ale ten dementní sníh byl všude. Chcete další díl? :)