so much for my happyending // Dylan O'Brien

Sem fakt ráda, že mamka nemá twitter." „Stydíš se snad za mě?" řekl jsem na oko dotčeně. „Nekažme si tak hezký večer," přimhouřila škodolibě oči. „Už ti někdo řekl, že seš zlá?" „Budeš se divit, když řeknu že jo?" „Na tohle nemůžu říct nic, aniž by ses neurazila." „Kryštof vždycky říkal, že sem tak zlá, protože sem blíž peklu." Kryštof?" „To je ... to BYL můj snoubenec." „Musel bejt blázen, že si tě nevzal." Překvapeně se na mě podívala. „Co se tak tváříš? Kromě toho tvýho terorizování na tobě nevidím nic, proč by se s tebou rozešel." „Znáš mě asi tak 5 vteřin." „To někdy stačí

...

Vítám vás u mé další "knihy". 🤗

Měla jsem potřebu psát i něco jiného, než příběhy o vlkodlacích (ne, že by mě to nebavilo) a něco trošku víc zasazeného do reality. Najdete tady, krom jiného, i reálné historky, hlášky apod. Nicméně vám neprozdradím, co je co. 🤫 😈

A jak jste si asi všimli, jsem trošku vysazená na O'Briena (pozn. red. platonická láska od roku 2011). Snad vám to ještě neleze krkem... 😅

Jen bych ještě dodala, že úplně nevím, jak často budou díly vycházet a jestli vůbec (pokud se to nebude líbit, logicky vycházet nebudou a prostě to smažu 😅). Je to pro mě odreagování od sezení nad knihami o mytologii a studování všech možných legend.

Pokud se vám bude příběh líbit, budete mít nějakou poznámku či konstruktivní kritiku, sekce pro komentáře je pro to jak dělaná. 🤗