Už od mala pro mě byla gymnastika a hudba důležitá. Ve sportovní hale jsem byla jako doma... Až do toho osudného momentu.
Až po smrti mojí matky jsem si začala uvědomovat, kolik lidí v mém životě bylo naprosto zbytečných, kolik lidí mě ve skutečnosti nenávidí, kdo je skutečný přítel a kdo ne.
Hlavně jsem si ale uvědomila, že sport, kterému patřil celý můj život, vlastně nebyl tak skvělý, jak jsem si myslela. V té době jsem si řekla, že se ke gymnastice už nikdy nevrátím.
A teď, necelý rok poté, jsem tady, na jiné škole a v jiném městě, které přináší nové situace, zážitky a nabídky...
„Přestaň," procedil skrz zaťaté zuby.
„S čím?" Odrazil se od stolu a rozhodil ruce do stran.
„S tímhle vším! Přestaň!" Rozkřikl se, i když se snažil krotit. „Myslíš si, že můžeš být jen ty uražená? I já můžu být naštvaný! Já to přece taky sakra nevěděl!" Batoh mi sjel z ramene a s tichým žuchnutím dopadl na zem. Dotčeně jsem otevřela pusu a pak jí zase zavřela.
„A cos přesně si nevěděl?" Ptala jsem se už o něco klidněji.
„Že seš tak mladá," upřesnil.
„Mladá? Nechtěls náhodou říct malá?! Protože jsem o sedm let mladší než ty?!" Rozkřikla jsem se zase plná rozčílením.
„Ne nechtěl a umím počítat!"
...
Napsat něco ojedinělého v dnešní době, kde je nespočet románů, je těžké. Napsala jsem příběh, který není ničím originální, ale třeba si ho někdo přečte...
V příběhu se vyskytují: gramatické chyby, sexuální scény, vulgarismy atd...