World Wide Enough

Otočím se na patě a vydám se k židli, na které leží zmuchlaná mikina Bring me to Horizon. Dostala jsem ji kdysi dávno k Vánocům od mámy, a od té doby byla moje nejoblíbenější. Už byla sepraná, a teď zmuchlaná a nově i smrděla potem, kávou a kakaem, které jsem na ni během posledních dvou týdnů úspěšně vylila. Měla bych ji vyprat, ale to bych první musela chtít. A já nechci. Byly to dva týdny, ale já bych se nemohla starat méně.
Obleču si tepláky, vypadající a zapáchající podobně jako mikina a s taškou na zádech opustím svůj pokoj. Ještě předtím ale zaškrtnu na kalendáři na dveřích další den. Dnes jsou to dva týdny...