Krokodýlí slzy aneb zbytečně intenzivní poezie psaná volným veršem

Mám dny
Kdy mi připadá
Že nic nejsem
Že bych tu vůbec nemusela být
A tak
Místo sebevraždy
Píšu
O svých pocitech
Básně nebásně
Polopoezii
Plnou bolesti, smutku, depresí
Krokodýlích slz
A beznaděje
(Prosím neodsuzujte mě, jestli se vám to nebude líbit tak to prostě nečtěte)

...

Zase přijdou lepší dny
Stále mi to říkají
Lžou sami sobě
Protože život
Je tma ve světlých momentech
Nebo možná naopak
Záleží
Jak se na to kdo díváte
Jsem
Zranitelná
A možná že i zlomená
Víc než si pomyslíš
Vidíš
Cítíš
Uslyšíš
A nebo, co myslíš?
A tak
Asi proto
Už nevidím
Ani necítím
Žádné světlo
Ani tmu
Svět mi zůstal šedobílý
A jaksi prázdnější
Než dřív
Ale tobě ne
Tak mi přece pomoz
Zahlédnout
Odlesky, zář, světlo, tmu a radost
Barevnějších dní
Momentů
A chviliček.
Máš dost odvahy
Jít do toho se mnou
A s démony v mojí hlavě
Co mě občas ovládají
I když nechci?
Jsi zranitelná
Ale nezapomínej
Nejsi sama
Většinou nebo nikdy
Jsme dostatečně silní
A jsme v tom spolu
I když jsem to nechtěla
Zatáhnout tě do toho
Dávej pozor
Protože jsme
Všichni
Strašně moc
Zranitelní
Ale silní, i když si to nemyslíme
Protože
Si nevěříme
Dostatečně
Jednou mě to zničí
Ta válka v mojí duši
Mezi dobrým
A zlým
Nezapomínej, kdo jsi
A kdo jsi byl
Nebo byla
Protože já už to zapomněla
Radši nechtěj být
Jako já
Jsi v bezpečí
Ale jenom
Beze mě
Mých pocitů
Slov
Touhy
Snů
Přání
Myšlenek
A života

Publikováno: 19. Července 2019