Ledové dýky

Vždy milovala hokej. Milovala vůni ledu smíšenou s pachem potu. Milovala rychlost, kterou hokej propůjčoval, milovala jistotu, kterou v bruslích oplývala.
Stačil jediný moment. Jediný moment, aby se hokej stal noční můrou. Aby toužila sklouznout se po mrazivě nádherné ploše, stát na čepeli nože, ale v hlavě explodovala mučivou bolestí. Jediný moment způsobil, že se její láska stala dýkou. Dýkou, která ji ničí. Dýkou, která se jí zarývá do mozku, plic, srdce.
Kéž by zůstala jen jedna. Kéž by tu byl někdo, kdo by oddaně stál po jejím boku a všechny rány mířené na ni by odvracel. Kéž by se mohla spolehnout na člověka, který jí měl blíž než kdokoli jiný. Ale nikdo o něm nevěděl. Přitom stál hned vedle. Všichni ho znali. Všichni! Ale nikdo ho neviděl tam, kam patřil.