Příběh karavany

,,Já jsem vůdce karavany," prohlásil černooký vousáč, „jsem vládcem nad životem a smrtí každého, koho vedu. Poušť je totiž jako rozmarná žena a muži z ní mohou zešílet." V davu před ním stálo skoro dvě stě lidí, žen, můžu i dětí, a alespoň stejně tolik koz, krav, velbloudů s povozy, oslů s nákladem a stádo bizonů.
Putovali už pár týdnů, minulý vůdce zemřel na infekci a demokraticky se během půlhodiny zvolil příští. Bývalý voják, dokonce generál, který odešel ze služby po tragické akci, při které zemřela celá jeho jednotka až na jeho samotného a mladého vojína Barnese, který nyní stál vedle stáda bizonů s puškou přes rameno a dvěma meči křižmo na zádech.
Stejně jako Barnes i zbytek karavany byl oblečen do něčeho, co víc než cokoliv jiného připomínalo několik hadrů sešitých k sobě. Každá druhá osoba, kromě dětí do 15 let, měla nějakou zbraň, ať už střelnou, či s ostřím, a úplně každý měl na hlavě šátek a spálený obličej i každý nezakrytý centimetr kůže.