Marnivé, melancholické, prožité žalozpěvy, balady, poezie - to a vše další, co asi dokáže napsat ženská, která o sobě na každým kroku tvrdí, že je "silná a nezávislá", ale jenom to tvrdí.
Existují určité druhy problémů. Ty jdou většinou se zdravým rozumem vyřešit a vysvětlit slovy "vyser se na to", "odejdi od lidí, kteří ti dělají špatně", nebo třeba "tohle si nesmíš nechat dělat". Všichni jsme takové rady už slyšeli, ale co když jste zabedněný poeta, přecitlivělý umělec, který to v sobě nehodlá dusit a dělá tak bordel všude kolem sebe?
Bordel. Na podlaze je rozlitá závist, ze zdí kape lítost a strop se pomalu propadá pod tíhou našich nejistot. Než se propadne úplně, po místnosti se budou ještě chvíli válet útržky vzpomínek na hořko-sladké momenty prožité kdysi v minulosti. Přitom se bude vzduchem vznášet prach, který v nose štípe jako slzy v očích, a než se vzpamatujete, ty slzy vám stékají po tvářích. Tak přesně takhle se dá sbírka děl v kolekci "(Ne)závislá: Rádoby whatever" popsat.
Sbírka přitom nikdy nebude úplně zakončená, protože život pořád nabízí nové situace, nad kterými si vypsat srdce. Ale ne vždy je to smutný. :)