"Vzpomínáš, jak nám táta vždy říkal, že všechno jde, když se chce? " Na tváři se mu ukázal malinký úsměv. Úsměv, který ale nebyl důkazem radosti. Byl to úsměv bezmoci. "Ano, vzpomínám si. " Pak už jsi mě jen obejmul. Plakala jsem, moc jsem plakala. Nechali jste mě tu a já zažívala peklo. 13.7. 1.místo kategorie: memoryAll Rights Reserved