Prosím zůstaň

V průběhu našeho života do něj vstoupí hodně lidí. Někteří přijdou a zase odejdou, ale jiní zůstanou v našem srdci napořád. A ikdyž jsem jednoho člověka viděla jen dvakrát v životě, myslím na něj 24/7. Když se ráno probudím moje první myšlenka patří právě jemu, jak se má a co dělá, jestli mu na mě záleží tak, jako mě na něm. V průběhu dne se city prohlubují, přichází západ slunce, v tu chvíli jsou emoce nejsilnější, představuji si jaké by bylo pozorovat ho v jeho objetí. V ty chvíle se mi derou slzy do očí a po několika minutách strávených pláčem se odebírám na cestu domů. S nateklyma očima a červenými tvářemi procházím temné ulice, kde občas problikne nějaká ta lampa. Potom se kouknu nahoru a řeknu si, ikdyž jsme tak daleko od sebe, pořád se díváme na stejné nebe...
Dojdu do pokoje, rozpustím si vlasy a myslím na něj, na nás a společné chvíle, které jsme spolu zažily... Usínám s tichým pláčem do polštáře a s jedinou prostou myšlenkou....... Miluju tě