Love me
  • مقروء 569
  • صوت 46
  • أجزاء 20
  • مقروء 569
  • صوت 46
  • أجزاء 20
مستمرة، تم نشرها في يولـ ١٥, ٢٠١٩
Don't 
        let 
           anyone 
                     be
                        everything 
                                      to you.



^
^
^
   


Není to příběh z disneyovek, ani z knížek jako je třeba knížka Romeo a Julie od Shakespeara, nebo S láskou Rosie, Pýcha a předsudek od Jane Austenové, nejenom knížek ale i filmů, divadelních her, citátů všichni píšou, mluví, řeší a rozebírají lásku, ale ne každý někdy miloval, nebo cítil všechny ty směšné pocity, myslím tím poletování motýlů v břiše, chvění, zběsilé bušení srdce a to když se na toho dotyčného podíváš tak máš pocit jako kdyby se zastavil svět...   


Možná nevím co je to láska, ale možná vím, jaké je to zamilovat se.  


Možná je tahle knížka, můj příběh ale možná taky ne...


To musíte posoudit sami až si to přečtete.


^
^
^




eve
جميع الحقوق محفوظة
قم بالتسجيل كي تُضيف Love me إلى مكتبتك وتتلقى التحديثات
أو
#703friends
إرشادات المحتوى
قد تعجبك أيضاً
Až do poslední stránky  بقلم Nelaaq
34 جزء undefined أجزاء مستمرة
Celý život jsem snila o vlastním knihkupectví. A když se mi ve třiadvaceti podařilo otevřít malý obchod s kavárnou v srdci Londýna, připadala jsem si jako ve filmu. Vonělo to po kávě, po papíře a po snech. Jenže realita byla jiná. Nájem byl šíleně vysoký, zákazníků málo a já si nemohla dovolit ani jediného zaměstnance. A pote tu byla má diagnóza... Addisonova choroba. Po nocích jsem učila cizince angličtinu, abych se vůbec alepsoň nějak uživila. A protože jsem na nájem už dávno nestačila, spala jsem potají v zázemí mého obchůdku na starém gauči. Sama, unavená, ale pořád přesvědčená, že to nějak zvládnu. Moje nejlepší kamarádka mi nabízela pomoc. Peníze, dočasné ubytování, cokoliv. Ale já měla svou hrdost. Nebo tvrdohlavost? Nechtěla jsem si přiznat, že padám. A pak přišel on. Nathaniel Wright. Osmadvacetiletý investor s perfektním sakem a výrazem člověka, který je zvyklý, že svět se přizpůsobí jemu. Přišel, postavil se přede mě a oznámil mi, že koupil budovu - a že se mám vystěhovat. Jednoduše. Bez emocí. Bez pochopení. Jenže já se tak lehce nevzdávám. Začala jsem bojovat. O místo, o svůj sen, o všechno, co jsem si vybudovala. Hádek přibývalo. A napětí mezi námi taky. Byl arogantní, sebejistý, nepříjemně přitažlivý. A já ho nenáviděla. A taky na něj nemohla přestat myslet. Protože jak se ukázalo... hranice mezi nenávistí a touhou je tenčí, než bych si kdy dokázala připustit.