Dotek

Příběh o nadpozemské lásce vymykající se času a prostoru.

♢♢♢

Dotek. Potřebujeme ho. Je naším spojením s lidmi.

Nikdy jsem ho nepovažoval za nic víc než akt sexu. Ale ona mi ukázala, že to je něco víc. O hodně víc.

Šimrající teplo, které sálalo z její něžné ruky, když se jen letmo dotkla mé prudce nadechující se hrudi.

Nádherná vůně jejích vlasů jejíž opojnost mne nenechala v klidu, když si stoupla na špičky, aby mi viděla do očí.

Hladkost její jemné pokožky, když mne objala, ať ze strachu nebo z náklonnosti.

Vlhkost jejích rtů, když jimi přejela po mé tváři.

Byl to jediný dotek po, kterém jsem toužil. Její.

♢♢♢

Sykavě se nadechla a podívala se na mne s uslzenýma očima.

Byl jsem překvapen. Nikdy jsem ji takto neviděl. Byla to hrdá žena. Dívala se na mne zlomená, jako větvičky na její koruně.

Třpytící se slzy jí stékaly po krásné tváři a dopadaly na její kolena, která si tiskla k hrudi.

,,Seraphino..."

Vztáhl jsem k ní ruku. Ucukla, ale jakoby si najednou uvědomila, kdo jsem a dovolila mi skrýt její tvář svou rukou.

Slastně zavřela oči.

,,Neopouštěj mne"

♢Díky, že jste klikli na tento příběh.♢