Opět jsem odposlouchával za dveřmi jejich rozhovor. ,,Jak ses teda rozhodl?" ,,Vždyť jestě neuběhli dva týdny." ,,Ne jen týden a půl, že. A za ty tři dny, by se ti názor změnil?" ,,Ne." ,,No, takže?" ,,Kdybych si vybral tebe, jak bych se s Andym mohl potom nebavit? Když bydlíme spolu v jednom domě." ,,Nastěhuješ se ke mně," říkala to tak jistě jako by už znala jeho závěrečné rozhodnutí. ,,Hmmmm. Ale ho by to zlomilo!! Potřebuje někoho, kdo mu se vším pomůže. Kdo se o něj bude starat. Kdo s ním bude trávit čas. A kdo ho bude i přes všechny jeho ned.." tak strašně moc jsem chtěl slyšet co řekne. Ani nevíte jak moc. Jenže to musel zase někdo zkazit. Brook. Byl to Brook co na mě volal ať jdu za ním. ,,Andyy!! Andyy!! Hej Fovvs! Pojď tady!!" Celý naštvaný jsem se na patách otočil a šel dolů za ním. Čím dál jsem šel od toho místa, tím víc jsem měl obavy o tom jak se rozhodl. Nad slunce jasné by mi to bylo, pokud by se druhý den neudálo to co se událo. •cover by @/LaitMaraisAll Rights Reserved