Povoleno Milovat
  • Reads 1,067
  • Votes 96
  • Parts 10
  • Reads 1,067
  • Votes 96
  • Parts 10
Ongoing, First published Jul 21, 2019
Zamilovala jsem se do osoby s umělou inteligencí.

,, Victore, tohle nemůžeme." zašeptala jsem. V hloubi duše jsem ale věděla, že jediný po čem teď toužím je políbit ho. V břiše jsem cítila motýlky a celým tělem mi projíždělo jakési chvění.

,, Proč ne? Umět cítit a milovat mám plně nastavené." řekl hlubokým hlasem a do očí se mi podíval pohledem chtíče.

Jemně mě políbil a já ucítila jeho rty na těch mých. Měl je teplé, měkké a jemně vlhké. Začaly mnou projíždět vlny vzrušení a já na něj měla čím dál tím větší chuť. Skousl mi ret. Zavzdychala jsem mu do úst a přitáhla jsem si ho k sobě ještě blíž.

Udělala jsem tak největší chybu v mém dosavadním životě.

    →☠←

V příběhu se vyskytují peprnější scénky.

Nultá kapitola napsaná 23.7. 2019
All Rights Reserved
Sign up to add Povoleno Milovat to your library and receive updates
or
#563přátelství
Content Guidelines
You may also like
Až do poslední stránky  by Nelaaq
23 parts Ongoing
Celý život jsem snila o vlastním knihkupectví. A když se mi ve třiadvaceti podařilo otevřít malý obchod s kavárnou v srdci Londýna, připadala jsem si jako ve filmu. Vonělo to po kávě, po papíře a po snech. Jenže realita byla jiná. Nájem byl šíleně vysoký, zákazníků málo a já si nemohla dovolit ani jediného zaměstnance. A pote tu byla má diagnóza... Addisonova choroba. Po nocích jsem učila cizince angličtinu, abych se vůbec alepsoň nějak uživila. A protože jsem na nájem už dávno nestačila, spala jsem potají v zázemí mého obchůdku na starém gauči. Sama, unavená, ale pořád přesvědčená, že to nějak zvládnu. Moje nejlepší kamarádka mi nabízela pomoc. Peníze, dočasné ubytování, cokoliv. Ale já měla svou hrdost. Nebo tvrdohlavost? Nechtěla jsem si přiznat, že padám. A pak přišel on. Nathaniel Wright. Osmadvacetiletý investor s perfektním sakem a výrazem člověka, který je zvyklý, že svět se přizpůsobí jemu. Přišel, postavil se přede mě a oznámil mi, že koupil budovu - a že se mám vystěhovat. Jednoduše. Bez emocí. Bez pochopení. Jenže já se tak lehce nevzdávám. Začala jsem bojovat. O místo, o svůj sen, o všechno, co jsem si vybudovala. Hádek přibývalo. A napětí mezi námi taky. Byl arogantní, sebejistý, nepříjemně přitažlivý. A já ho nenáviděla. A taky na něj nemohla přestat myslet. Protože jak se ukázalo... hranice mezi nenávistí a touhou je tenčí, než bych si kdy dokázala připustit.
You may also like
Slide 1 of 10
Až do poslední stránky  cover
Na viděnou, dívko v ručníku cover
V pasti dominantního (yaoi A/B/O) cover
Jen jeho maličká.. cover
Stín Neapole  cover
Revenge cover
Mafia-InfiniteLove cover
Král Mafie cover
Nevinnost cover
Inspiration ✔️ cover

Až do poslední stránky

23 parts Ongoing

Celý život jsem snila o vlastním knihkupectví. A když se mi ve třiadvaceti podařilo otevřít malý obchod s kavárnou v srdci Londýna, připadala jsem si jako ve filmu. Vonělo to po kávě, po papíře a po snech. Jenže realita byla jiná. Nájem byl šíleně vysoký, zákazníků málo a já si nemohla dovolit ani jediného zaměstnance. A pote tu byla má diagnóza... Addisonova choroba. Po nocích jsem učila cizince angličtinu, abych se vůbec alepsoň nějak uživila. A protože jsem na nájem už dávno nestačila, spala jsem potají v zázemí mého obchůdku na starém gauči. Sama, unavená, ale pořád přesvědčená, že to nějak zvládnu. Moje nejlepší kamarádka mi nabízela pomoc. Peníze, dočasné ubytování, cokoliv. Ale já měla svou hrdost. Nebo tvrdohlavost? Nechtěla jsem si přiznat, že padám. A pak přišel on. Nathaniel Wright. Osmadvacetiletý investor s perfektním sakem a výrazem člověka, který je zvyklý, že svět se přizpůsobí jemu. Přišel, postavil se přede mě a oznámil mi, že koupil budovu - a že se mám vystěhovat. Jednoduše. Bez emocí. Bez pochopení. Jenže já se tak lehce nevzdávám. Začala jsem bojovat. O místo, o svůj sen, o všechno, co jsem si vybudovala. Hádek přibývalo. A napětí mezi námi taky. Byl arogantní, sebejistý, nepříjemně přitažlivý. A já ho nenáviděla. A taky na něj nemohla přestat myslet. Protože jak se ukázalo... hranice mezi nenávistí a touhou je tenčí, než bych si kdy dokázala připustit.