Temnota a já

Jsem tu. Opět ve svém pokoji. Tmavé stěny se mi tiše smějí a temnota mě pohlcuje. Zkouším se nadechnout,ale jde to tak ztěžka. Přitáhnu si kolena blíže k tělu a zavřu unavené oči. Zhluboka se musím nadechnout a zvednout se. Sama. Jako vždy. Po pár hodinách jsem schopná se zvednout a nasadit svou masku. Masku vtipné,bezstarostné a milující dívky. Tou už,ale bohužel nejsem.Nejvíce ironické je,že můj největší strach je ze samoty. Ale tohle je jen začátek. Konečně jsem se rozhodla vyprávět i můj příběh.