Pouštní šíp

Zatímco oni nad tebou lámali hůl, já zůstávala.

Sledovala jsem, jak se špičkoví drezurní koně nesou po obdélníku s tebou v sedle. Silná zvířata se smyslem i pro ty nejmenší detaily v kontrastu s křehkým drobným stvořením, jež se domnívalo, že je skutečně ovládá.

Byla jsi zvyklá na stoprocentní poslušnost, netolerovala jedinou chybku či pokus o vzpouru proti tvému vedení. Možná proto tě tolik popudilo, když jsi nezvládala jeho - toho zatvrzelého hřebce s divokou krví zpívající v žilách. Myslela sis, že ho dokážeš donutit poslouchat, poddat se.

Ale teď? Povol ryzákovi otěže... než bude pozdě.

○ ○ ○ ○

• tato záležitost ležela velice dlouho publikována na jednom z mých prastarých účtů - proč? to nechápu ani já sama. každopádně, řekla jsem si, že se mi chce stáhnout si ji zpátky k sobě... a tady je.