Ahoj mami? Hermiono. Můžeš mi laskavě říct, proč jsi nám o tom nic nenapsala? Proč jsi nám neřekla, že jsi těhotná? Proč jsi se nám nepochlubila se svým přítelem bych ještě překousla. Ale tohle?" Bylo vidět, že je naštvaná. Ona nebyla naštvaná. Ona byla (s odpuštěním) doslova nasraná. „Mami. Já jsem ti to chtěla říct. Chtěla jsem ti to říct. Ale ani nevíš, jak je těžké být těhotná a lítat celý den po hradě, abych stíhala hodiny. Každou chvíli jsem musela na ošetřovnu. Ještě ty úkoly. Mami, promiň-" „Tak proč jsi neřekla svým kamarádům? Nebo svému klukovi?" zeptala se mě, ale teď její hlas zněl vyčítavě. „Věděla jsem, že by jsi se zlobila, kdybych někomu řekla, aby to napsal za mě," řekla jsem ji a pohladila si bříško. Mamčina tvář najednou zjemnila. Nechápala jsem to. „Co to bude?" zeptala se najednou. V takovýchto chvílích musí být na prvním místě klidnost...