Bludičky

Stvoření přicházející s mlhou nejsou jen bludy, jak se říká těm, kteří vyrostou. Bosy chodící, oděny v bílých krajkových šatech, které se už nikdy neušpiní, vlasy ledabyle objímají hubené tělíčko omotané potrhanými obvazy. Už je nepotřebují, duše dívek, co se ztratily v lese. Motýli se jim přilétají odevzdat do dlaní, laně naposledy do klína vydechnout. Zlehka je hladí heboučkou ručičkou ušpiněnou od borůvčí. Už nedýchají, bloudící bludičky, důvěrkyně lesa.

***

Naše rodina nikdy moc neoplývala něhou, ani vroucným jazykem, ovšem já jsem byl asi jediný, kdo měl pocit, že je doma tak nějak navíc, na rozdíl od mého bratra a sestry. Ani ne díky tomu, že jsem dal přednost chlapci před dívkou, i když tím prý taky zrovna nepřispívám "rodinnému postavení", nýbrž díky penězům, které se u nás doma rychle otáčejí. Rodiče chtějí, abych šel stejně s ambiciózními sourozenci úspěšnou vyšlapanou cestou, avšak to není nic pro mě. Nechci se vydat cestou protekčního spratka a sloužit celý život jen penězům, ale ...
co když pravé hodnoty poznám teprve až budu žít jen tak napůl?