Tmavý květ

Pomalu zavřela oči
čekala na bolest dnešní
do ruky bič vzal
začal ji bít, hlava nehlava

Když začla se s ním prát
zamrčil se rád
slzy na kraji očí

Její odpor zrostl
postavila se na nohy
pak utekla mu do lesa
chtěla tam přenocovat
chvilku běžel za ní
než ji ztratil mezi stromy

Znova svraštil obočí
na svět se dál mračil
dívka s pláčem
ležela mezi stromy

Tmavý květ v ruce svírá
ze světa strach stále má
poznala pouze zradu, lásku neplatnou
bolest a neznalost
bála se hnout

Když slunce zase vyšlo
ona z lesa odešla
do domu se nebála vstoupit
to však chyba byla jen

Vzal do ruky pistoli
namířil na ní
otočila se zády
vyběhla z chalupy
vběhla do lesa tmavého

Tmavý květ růže pustila
až pod výstřelem z pistole
na zem padla se slzou
s tmavým květem v ruce
kulka v hrudi

Cítila jak studne
že život zdává
na svou matku si vzpomněla
obě teď v hrobě leží