𝐴 𝑆𝑡𝑎𝑟

Popelka ztratila střevíček, než ji princ našel. Šípková Růženka spala dlouhých sto let, než našla svůj šťastný konec.
Já tomu svému nejdříve odpálila míček do rozkroku, než si mě všiml.

To vše bych pro ně obětovala, pro světlušky v temnotě zářící, které mi říkají, jak moc jsem oproti nim nevýrazná a ztracená nejen zde ve stéblech trávy, ale i ve světě.
Přála bych si být jako ony, tancovat na obloze a zářit dokonalostí, jechž je hltá stejně, jako slunce, které se krade na oblohu svými paprsky.
Ale ony, hvězdy, zase povstanou, výjdou zpět na oblohu na své právoplatné místo a ujmou se ho jako královny koruny a dědicové trůnu jen co se slunce, největší z hvězd, uloží ke spánku.
A já budu zase jenom já, dívka nečinně ležící v trávě, doufajíc, že to nebude rýma ani kašel, co mě zkrotí, budu dvornou, drobnou dívkou v obrovském paláci, která má oči jen pro nebe, protože nikomu jinému zasněné pohledy dávat nemůžu.
Jenom jim, dokud nepřišlo to nemehlo, které se neumělo smířit s tím, že před něj nepadám na kolena. Ale opak byl pravdou.

|Romantická komedie|
|Cover by me|