Odvátý kouř

V dálce stál mladík. Mohlo mu být 15, mohlo mu být 18. Jediné, co jsem s jistotou věděl, bylo, že ho něco trápilo, něco bolelo. Stojí na druhém konci mostu. Z tabatěrky vytahuje cigaretu, dává k ústům a jeho obličej zahrne světlo ze zapalovače. Mám pocit, že jsem ho již někdy viděl. Mám pocit, jako bych ho znal, jako by ležel roky v hloubi mého srdce.Oheň zhasl, světlo také. Krátkým tahem rozžhavuje cigaretu a praská mentolovou kuličku. Každý svůj dlouhý a táhlý tah bere hluboko do plic. A na ozářené tváři mu vzniká tlumený, bolestný úsměv. Pokaždé když vydechl, odvál kouř studený vítr. Poté skočil. Nechal se odvát. Stejně jako kouř chvíli před ním.

Chtěl bych psát, co nejvíce to půjde. Budu rád za připomínky, myšlenky a hlavně jakékoli komentáře. Omlouvám se za chyby, ale doufám, že jich nebude tak moc :)

*také předem upozorňuji na hrubší obsah, nechci propagovat drogy, sex, násilí , apod. Ale hlouběji v příběhu se mohou objevit.