Leather Cat

Vždycky jsem se považovala za úplně normální průměrnou a obyčejnou dívku, taková ta obvyklá cesta životem - dětství na vesnici, škola ve městě, maturita, půl roku práce v zahraničí, potom vysoká škola umělecká v Berlíně, divoké večírky, drahý podnájem, takový těžký časy finančně i jinak, pořád to samý to znamená dluhy a prázdná kapsa, všechny sny v tahu, prostě normální život.
Bylo mi dvaadvacet, když jsem poprvé vešla do berlínského nočního klubu a žadonila o práci.
O měsíc později se ze mě stala nová atrakce "pole dance" - tanec na tyči, tanec u tyče, tanec pod tyčí, tyč a tanec. Nic jiného, nic víc ani míň...hlavně aby si náhodou někdo nemyslel, že dělám striptýz nebo něco horšího. Je to jen gymnastika, jen gymnastika...která slušně vydělává - žádné dluhy a všechny sny opět na dosah.
Mohu říct, že paradoxně nelítám už tolik hlavou v oblacích a z tyče jsem si více vědoma země...
Ale pak se něco stalo, nevím přesně jak to popsat, něco se zlomilo, někoho jsem potkala.

Počítám, že si od mé knihy budete slibovat možná mnohem víc.
Jestli ano, tak je to vaše chyba, mě se nelíbí ten součastný styl - být upřímná a otevřená mluvit o všem s každým.
S takovými názory jděte někam.
Nejsem žádná exhibicionistka a on také ne, i když ze začátku mi to tak přišlo a přitom nešlo jen o sex, vlastně šlo o úplně jiné věci než sex. Hned na úvod mi na sebe řekl téměř všechno, dobré i zlé, spíš to zlé.
Než jsme se poznali, tak žil hodně zvláštní život.
Jak dlouho mi to trvalo, než jsem si uvědomila, že ten zvláštní život žiju společně s ním.